Hitparáda zhůvěřilých gastrozdrobnělin

Hitparáda zhůvěřilých gastrozdrobnělin

Stalo se to v roce 2013. Tradiční britskou anketu Slovo roku, kterou od roku 2004 vyhlašuje Oxfordský slovník, tehdy vyhrálo slovo selfie. A tahle zdánlivě nenápadná událost spustila doslova lavinu.

Selfie… co k tomu říct? Takové slovo nezní zrovna standardně. Vymyká se. Už na první pohled z něj totiž čiší, že jde o zdrobnělinu. A v angličtině, která si na hrátky se slovy a obzvláště tvorbu diminutiv právě dvakrát nepotrpí, výraz „selfie“ prostě musí upoutat pozornost každého čtenáře či posluchače.  Vlastně by se dalo říci, že působí tak trochu jako pěst na oko.

Selfie nám zpychlo

Vítězové ankety slovo roku jsou vůbec dost zvláštní. Dost často jde o různé patvary, které pomalu nelze vyslovit, případně nikdo neví, co daný výraz vůbec znamená. Pro příklad není třeba chodit daleko: loni zvítězilo slovo post-truth (post-pravda!) a nejrůznější komentátoři a glosátoři veřejného dění se předháněli v tom, kdo lépe odhadne, co se asi členům poroty při hlasování honilo v hlavě.
Oxfordská slova roku mají však ještě jednu vlastnost: rychle upadají v zapomnění (v roce 2012 se této pochybné pocty dostalo slovu omnishables. Nikdo už samozřejmě dávno neví, o co tenkrát šlo.)
Ovšem selfie, to je něco jiného. Tohle totiž, zdá se, byla ze strany organizátorů ankety trefa do černého. Jako by mu to vítězství stouplo do hlavy, slovo selfie (potažmo selfíčko, abychom si to trochu počeštili) od té doby slýcháme úplně všude. Jenže takový rozruch má i své nečekané vedlejší účinky.

Ať už si o zdrobnělinách myslíte cokoliv, jedno je jisté: nelze se jim vyhnout. Selfie jim se svou koncovkou „ie“ vytyčilo cestu a ony teď zkouší, co všechno si můžou dovolit. A jak to tak vypadá, volné pole působnosti jim nabídla oblast věru nečekaná: gastronomie.

Spas se kdo můžeš, zdrobněliny útočí

Jídlo vždycky dokázalo probouzet emoce, a to bude zřejmě důvod, proč právě ve spojení s ním mají zdrobněliny v rukou kreativních jazykotvůrců největší šanci na úspěch.

Tzv. „selfie efekt“ postihl například oblast zdravé výživy, která je velmi náchylná k přejímání původem anglických názvů. Jejich atraktivita spočívá v tom, že evokují cosi exotického. A tak když si v mixéru rozšleháme jogurt s ovocem a výsledek nazveme smoothie, hned se lépe sní o tom, jak trávicí trakt oblažený tímto kulinářským zázrakem přímo vykypí zdravím.

Kdo to s tou zdravou stravou myslí ještě o něco vážněji, ten se živí výhradě „veggie“ pokrmy. Protože slovo vegetarián zní jako pojmenování pro vyznavače nějakého tajuplného náboženství a „vegan“ zase moc drsně (ta podoba se slovy typu „buran“ či „socan“ se přece jen nezapře), vítězí poslední dobou právě tento diminutivní kompromis.

Nedávno mě pak polil studený (lépe řečeno horký) pot, když jsem v nabídce jednoho nejmenovaného „fresh baru“ spatřila výraz „hottie“. (Překlad: má jít o nápoje s obsahem surovin, které „zahřejí“, tedy například zázvor.) Kam až jsme se to dopracovali? Takový název totiž nebyl přejat z angličtiny (což by pro něj znamenalo polehčující okolnost), ale uměle vytvořen v českém prostředí. A to už je na pováženou.
Mimochodem, anglické slovo „hottie“ skutečně existuje, s jídlem ovšem nemá společného vůbec nic. Výraz odpovídá českému slovu „kočka“ (samozřejmě nikoliv ta čtyřnohá). Ta ovšem zahřeje zcela jiným způsobem, než měli na mysli v onom fresh baru.
To jsme ale odbočili.

Seznamte se: Foodie je osoba, která jídlo miluje do té míry, že na něj myslí vstávaje lehaje, většinu dne tráví u plotny a následně své výtvory pečlivě fotografuje, aby se jimi mohla pochlubit na svém blogu a všech možných i nemožných sociálních sítích , očekávaje nadšené reakce.
Nemám nic proti tomuto koníčku jako takovému, vlastně to může být docela příjemná zábava. Někteří „foodie“ jsou dokonce tak úspěšní, se tím i živí. Proč ne? Ale přece jen – proč nás (a sebe vlastně taky) jeho vyznavači trestají tak zhůvěřilým názvem? To si nemohou říkat aspoň trochu důstojněji?  No uznejte, není to trochu přitažené za vlasy: „Dobrý den, já jsem Marcela a jsem foodie.“ Nebo snad: „Splnil se mi dětský sen. Vždyky jsem si přála stát se foodie!“

To snad už lépe zní i to „meníčko“, o kterém si většina z nás donedávna myslela, že hůř už to v gastronomické češtině klesnout nemohlo. A protože zdrobnělinky na českých jídelních lístcích jsou kapitolou sama pro sebe, námět na další článek se přímo nabízí. Očekávejte v brzké době. A teď mě omluvte, něja mi vyprahlo. Jdu si udělat smoothie.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *