Polovičaté filmy

Polovičaté filmy

Filmoví tvůrci shodně tvrdí: recenze nečteme. V prostředí české kinematografie totiž platí jedno základní pravidlo: film, který se líbí kritikům, nemá šanci na komerční úspěch. A naopak ten, který kritika s gustem rozcupuje na kousky, se u veřejného publika stane trhákem. Jenže ať už jako režisér obdržíte 10 nebo 90%, pořád to znamená, že aspoň víte, na čem jste. Není totiž nic horšího, než když váš film někdo ohodnotí známkou 50%. Vypovídá to o jediném: o vašem filmu se nedá říct absolutně nic.

Dilema divákovo

Málokdo chodí do kina, aniž by si předtím zjistil alespoň základní informace, co že to vlastně hodlá zhlédnout. Budoucí divák totiž stojí před poměrně závažným rozhodnutím: vyplatí, či nevyplatí se investovat do cestování, vstupenky, nejméně jednoho popcornu střední velikosti, sklenice koly a dvou hodin strávených před obřím plátnem, z nichž přinejmenším patnáct minut čistého času budou tvořit reklamní spoty nadměrné hlasitosti?
Odměnou za zdárné snesení všech těchto příkoří má být v ideálním případě nezapomenutelný kulturní zážitek z kvalitního kinematografického díla a pocit nabažení ze smysluplně stráveného odpoledne.
Také se ale může stát – a šance rozhodně nejsou nízké – že výsledkem bude naprosté rozčarování.
Tak jak? Jít, či nejít? Bude, či nebude to stát za to? A nezůstat nakonec raději doma? K rozetnutí tohoto gordického uzlu by mohly napomoci právě recenze.

Mohly a měly. Jenže…

Záleží na tom, kam na něchodíte.
Ono být kritikem asi není žádný med. Sice se od rána do večera zdarma díváte na filmy (ach, co by za to jiní dali!), ale nezapomeňte, že potom z vás ještě musí vypadnout nějaký konstruktivní názor. A to už je horší. Sesmolit během několika málo hodin během pauzy mezi dvěma filmy smysluplný text, to pochopitelně může dát trochu zabrat. Není divu, že kritici si většinou hned zkraje své psací kariéry vytvářejí specifický styl psaní – chcete-li šablonu – , podle které pak jejich recenze vždy bezpečně poznáte. Pokud však autorovým cílem nadále zůstává, aby recenze přinesla potenciálnímu divákovi přínosné a směrodatné informace, nemusí to být na škodu.

Je tu však ještě jedna strategie, jak si usnadnit práci, a ta už příliš prostoru pro pochopení neposkytuje. Aby to rychleji odsýpalo, můžete se pro zjednodušení rozhodnout hodnotit všechny filmy… zkrátka úplně stejně. Nejlépe tak, aby recenze nevypovídala naprosto o ničem.
Jak? Zařadit je do kategorie „žánrový průměr“, odbýt je přidělením nic neříkajících 50% a je hotovo. Jinými slovy: nikdo vám sice nemůže vytknout, že jste zcela nepochopitelně ztrhali budoucí kasovní trhák, případně do nebes vynesli naprostou filmovou žumpu, výsledkem však je, že se nedozvíme ale opravdu vůbec nic.

Méně filmů, více procent?

A pozor, nejedná se o hypotetický případ. Svědky takové situace se můžeme totiž celkem pravidelně stát v Mladé Frontě Dnes, respektivě na serveru iDnes.cz. Zdejší filmovou rubriku vede zkušená a bezpochyby nejen filmem vzdělaná dáma jménem Mirka Spáčilová. A taky neskutečně výkonná. Denně pod jejím jménem přibývají nejméně čtyři články, a to je, dámy a pánové, opravdu výkon!
Ale – při vší úctě k ní –  pravidelný čtenář se dříve nebo později začne ptát, jestli taková nadprodukce naopak není na škodu. Je přece zcela jasné, že kvalitní recenzi není možné vytvořit v sedačce kinosálu ještě během promítání. Rychlost, s jakou přibývají filmové, seriálové či televizní recenze do kulturní rubriky MF (a připomeňme, že všechny z pera jediné autorky), je však někdy až na pováženou.

Možná by tedy pro příště stačilo řídit se heslem „méně je někdy více“. Čímž nemám na mysli přidělená procenta, ale počet shlédnutých snímků.

Pojďme na to:
(Podotýkám, že následující čísla nejsou náhodná a velmi podobné výsledky by přinesla i analýza jakéhokoliv jiného měsíce.)

Během dubna 2017 jsme si (vedle celé řady kratších příspěvků ze světa filmových a televizních novinek) mohli přečíst celkem 18 recenzí podepsaných paní Spáčilovou. Z toho deset filmů obdrželo hodnocení 50 nebo 55%. (Viz tabulka níže.)

Volání netvora: Příběh života 55%
Ghost in the Shell 50%
Pátá loď 60%
Zádušní oběť 60%
Mordparta II 55%
Safari 50%
Rychle a zběsile 8 55%
Špunti na vodě 45%
Proti vlastní krvi 60%
Přes kosti mrtvých 55%
Ztracené město Z 60%
Špína 65%
Mimi šéf 60%
Loupež ve velkém stylu 55%
Naprostí cizinci 50%
The Circle 40%
Zahradnictví: Rodinný přítel 50%
Personal Shopper 50%

 

Ojediněle si některý z těch zbylých – zřejmě jakýmsi zázrakem – vysloužil šedesátku a pomyslným „vítězem“ se s 65% stala Špína debutující české režisérky Terezy Nvotové (což je mimochodem film pojednávající o znásilnění). Naopak do propadliště dějin poslala paní Mirka americký snímek The Circle, který láká na dvojici hvězdných jmen – „Hermionu“ Emmu Watson a „Forresta Gumpa“ Toma Hankse. Tomuto filmu nadělila 40%, což během celého dubna znamená v jejím podání známku vůbec nejnižší.
Všechny dubnové filmy se tedy s klidem vešly do rozpětí pětadvaceti procentních bodů (40-65%). Žádný neklesl hlouběji, ovšem ani to nedotáhl výše.

A zde se přímo nabízí srovnání. Nahlédneme-li totiž do jiných recenzí, zjistíme, že jejich autoři se nerozpakují filmy ohodnotit nejen v daleko širším rozmezí, ale také mnohem velkoryseji. Například Špunty na vodě (film, který od Mirky film obdržel 45%), hodnotí server Eurozpravy 75% a E15.cz 70% (ačkoliv našli bychom i recenze střízlivější). „Mirčin propadák“ The Circle získal na iDnes.cz 40%, zato na serveru Aktuálně.cz mu nadělili rovnou 70%. Italský snímek Naprostí cizinci (u Mirky 50%) byl jinde ohodnocen dokonce 80% a shodně dopadlo i Rychle a zběsile 8 (u Mirky 55%).

Tak bychom mohli pokračovat donekonečna, což samozřejmě není naším cílem. To, že se recenzenti vzájemně neshodnou je jev zcela běžný a víceméně i žádoucí.
Otázka tedy zní jinak: když možností, jak kvalitu filmu vyjádřit pomocí symbolů %, existuje rovná stovka, tak proč na ně paní Mirka evidentně rezignovala? Že by po těch tisících, ne-li desítkách tisíc hodin filmových záběrů, které za kariéru zhlédne, člověku otrne?

Důsledkem totiž není jen nulová hodnota pro čtenáře (takové recenze přece nemusíme číst, a je po problému, že). Důsledkem je to, že čtenáři nakonec tyhle recenze vyhledávají primárně proto, aby se na účet Mirky pobavili.
Na závěr proto ještě krátce nahlédněme do slušnější části diskusního fóra, kde se z Mirky a jejích článků mezitím stal skutečný fenomén. Nelze nedodat, že při jejich čtení je člověku autorky skoro až líto.

Někteří se bouří nad tím, že jsou recenze podhodnocené….


Karel Jelínek
: Já byl včera asi na jiném filmu než paní Spáčilová. Bylo to zábavné – už dlouho jsem se v kině takhle nepobavil. Bylo to vtipné – hláškovalo se tam od začátku do konce. (…) Dávám 90%

Jan Piras: Otázka k diskuzi. Už dala paní Spáčilová nějakému sci-fi filmu vice než 60%?

Pavel Smolka: Paní Spáčilová, uvědomte si, že KING KONG je fantasy a jestli jste od toho čekala film podle skutečné události, tak jste měla jít na film Ordinace v růžové zahradě 36654!

… Jiné pohoršuje opak a obligátních 50% považují za zbytečně moc. A neberou si přitom servítky:


Michaela Kroupová:
50% ? no to si Mirka dělá pr……., ne ? na tuhle hrůzu nejde napsat slušnej komentář.

Jarek Wolf: Nechápu paní Spáčilovou, celkem kvalitní filmy sesune a tomuto doslova odpadu dá 50%??

Antonín Petras: No, možná by nám paní Spáčilová mohla něco konečně natočit, protože jestli dá tomuhle 50%, tak ona bude točit minimálně na Oskara.

Martin Král: Jenom 55%? Skvělé, tak po Kongovi skouknu i toto. Pí. Spáčilová je spolehlivým barometrem.


No a další se přišli prostě jen vyjádřit:


Tomáš Janák
: Pí. Spáčilová, já trpím u vašich recenzí

Michael Gotz: Už kvůli kvůli hodnocení od Spáčilové na film půjdu. Díky za tip

Miroslav Václavek: Bude to nepochybně dobrý film – vyplatí se neřídit se bláboly „recenzentky“ Spáčilové

Karel Franěk: Čím více to paní Spáčilová pohaní, tím větší naděje, že se mně to bude líbit.

Tereza Novotná: Plky paní Mirky beru na vědomí , ale to je asi tak všechno

Milena Novanska: To že si paní Spáčilová něco myslí, je asi stejně relevantní jako když detektivku probírají strejdové u piva.

Ondřej Škoch: Autorce bych poradil aby při svém ohnivém zápalu kritiky filmu, na které již zjevně nemá buňky, alespoň koukala na délkove miry. Tedy si nepletla stopy a metry.

Karel Urban: Tahle recenze je hodně zábavná.

Co dodat závěrem? Doufejme raději, že paní Mirka nemá při vší své zaneprázdněnosti čas diskuze číst.

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *