Quo vadis, Lidové noviny?

Quo vadis, Lidové noviny?

Ano, občasný čtenář, si toho s největší pravděpodobností vůbec nevšimne. Když někdo kupuje noviny jednou za čas, navíc pokaždé jiné, má stěží šanci zaregistrovat, kolik má jeden průměrný výtisk stránek a jaký je jeho standardní obsah včetně rubrik přiřazených ke konkrétnímu dni, jejich pořadí, počet, nebo dokonce jména redaktorů. Nezapomínejme však na pečlivé, puntičkářské a protivně všímavé čtenáře, kterým – bohužel pro redakci – máloco unikne. Takoví čtenáři se pak právem mohou cítit poněkud pohoršeně.

Varování: následující část článku bude spílat především Lidovým novinám, protože právě jich se popisované nešvary týkají celkem výrazně. Pokud tedy patříte mezi milovníky nejdéle vycházejícího českého deníku, pak raději už nečtěte dál, jinak hrozí, že se budete cítit ukřivděně.
Na svou obranu si však nejprve dovolím dodat, že Lidové noviny považuji za kvalitní, (relativně) seriózní a (relativně) důvěryhodný deník, který si rozhodně zaslouží pozici, jakou si na českém mediálním trhu během více než staletí své existence vybudoval. Od dob Karla Čapka nepochybně ušel úctyhodnou cestu a proto se mě – a věřím, že nejen mě – zmocňují dosti smíšené pocity, když v poslední době pozoruji, jak si v redakci (ne)nápadně usnadňují práci. A ponechme teď stranou prazvláštní vlasnické struktury, do kterých se Lidové noviny vplétají, a které jsou v poslední době stále žhavějším tématem. Řeč bude je o jiném znepokojivém trendu.

Noviny, jak mají být? Ne tak zcela

Ještě v roce 2011 mělo jedno vydání Lidových novin standardně 24 stran (o víkendu čtyřicet), a to dokonce i během letních prázdnin, rozuměj okurkové sezony. Noviny měly dva sešity (o víkendu čtyři) a jediná „balastní“ stránka byla ta poslední, kterou zabíral televizní program.
První sešit sestával kromě titulní strany z jednostránkové rubriky „téma“, tři strany byly věnovány zprávám z domova a dvě zprávám ze světa. Následovaly dvě strany kultury, dvě názorové strany a sešit uzavírala publicistická rubrika Horizont.
Druhý sešit otvíral byznys, pro který bylo vyhrazeno celých šest stran. Druhou polovina sešitu pak zabíral sport (celkem tři stránky) a již zmíněný televizní program. Výtisk končil „oddechovou“ společenskou rubrikou Lidé. V pondělí byla k deníku navíc zvlášť připojena navíc čtyřstránková příloha Právo a justice, v úterý Akademie.

V září roku 2011 začaly být přílohy zařazovány jako součást vydání na úkor původního obsahu. Ke dvěma výše zmíněným přibyla středeční Medicína a věda a čtvrteční Servis LN. Uzurpovaly tak pro sebe čtyři z celkových 24 stran, čímž sice přišly o status přílohy, ovšem neviděla bych na tom v zásadě nic špatného. Proč? Protože pořád ještě může být hůř. A to celkem výrazně.

S příchodem roku 2014 došlo k omezení počtu stran na dvacet (o víkendu 36). Tak nějak se nám kamsi vytratila tu a tam jedna stránka z kultury, občas jsme museli oželet většinu novinek ze sportu … (vždyť o umění stejně nikdo nečte a výsledky zápasů můžeme najít na internetu, že). Cena stejná, množství inzerce stejné, jenom čtenář ze dne na den zkrátka přišel o čtyři stránky textu.
Strategie, jak nenápadně omezovat obsah, tím však nebyla u konce.

Pamatujete si, co se stalo v pondělí 12. 5. 2014? Tiskárny společnosti MAFRA tehdy poprvé opustilo jednosešitové vydání Lidových novin. Důvod? Prý vycházejí vstříc čtenářům. Ještě doplňme, že spolu s tím se zrodil i nový slogan, který LN používají dodnes. Zní „noviny, jak mají být“.
No… k tomu asi není co dodat.

Moc nám toho nezbylo

Abychom však byli spravedliví: přechod na jednosešitové vydání se netýkal jen Lidových novin. Takřka ve shodnou dobu (přesněji o dva dny později) k němu přistoupily i Hospodářské noviny, které zároveň kompletně změnily svojí podobu.

Vraťme se k Lidovým novinám. Že už to s tím omezování počtu stran dál dojít nemohlo? Ale mohlo.
Stránky s původním obsahem totiž doslova mizejí před očima.

Oproti roku 2011 se sport a ekonomika smrskly na jednu až dvě strany a čtyři stránky zabírá tematická příloha zpracována alespoň částečně spolupracovníky redakce (tedy nikoliv autory zaměstnanými přímo v redakci). Co nám tak vlastně zbývá? Pouze rubriky domov, svět, kultura a názory si udržely původní rozsah. Pamatujete si ještě na rubriky Horizont a Lidé zmiňované na začátku článku? Kde těm je konec! Pamětníci si možná ještě vybaví také rubriky Věda či Zajímavosti, kterými jsme na stránkách LN mohli pravidelně listovat naposledy v roce 2009. I ty tedy už dávno zmizely v propadlišti dějin.

Dnes není žádnou výjimkou, když hned dvě strany okupuje masivní celostránková inzerce nejmenovaných hobbymarketů, které však nejsou nijak nahrazeny. (Ovšem ke cti redaktorů je třeba dodat, že pokud je těch slev zrovna tolik, že zaberou celé čtyři stránky, k jejich nahrazení dochází – deník má pak zpravidla 22 stran). Mimochodem, děje se to celkem pravidelně každý týden, nejčastěji ve čtvrtek nebo v pátek, a to nejen v Lidovkách.
Obligátní televizní program samozřejmě nesmí chybět, ovšem další stránku pohltí seriál připravený externími dodavateli (a ještě před tím, než jeden skončí, už na něj plynule navazuje další, inzerován dlouho dopředu masivní kampaní).

Co bude dál?

Jistě – obsah se přesouvá na internet, jak by každý redaktor ochotně vysvětlil. Ale přece jen… listovat tištěným vydáním deníku má něco do sebe. Jsem snad jediná, kdo si myslí, že by byla škoda, pokud by už nebylo čím listovat?
Jestliže totiž bude výše popsaný trend nadále pokračovat, zákonitě se nabízí vtíravá otázka: kde je ještě možné redukovat? Současná situace totiž už příliš prostoru k dalším (ne)nápadným změnám neposkytuje. Nebo snad budeme svědky toho, jak Lidovky postupně zhubnou nejprve na šestnáct, poté dvanáct stran a nakonec se vytratí docela?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *